Kouzlo Fancy Blue diamantů

5. 3. 2019

Přírodní modré diamanty patří mezi ty nejvzácnější a nejhodnotnější drahokamy na světě. Do kategorie modrých diamantů však zahrnujeme i šedé a fialové. Mnohé kameny z této barevné škály pochází ze specifických lokalit, jako je důl Cullinan v Jižní Africe nebo důl Argyle v Austrálii. Ačkoli je modrá barva přisuzována zejména přítomnosti bóru, mohou za jejím původem stát také jednoduché strukturální defekty produkované zářením či složitější defekty týkající se vodíku. Celkově ovlivňují barevnost takových diamantů čtyři mechanismy, které si v článku stručně představíme.

Americká gemologická laboratoř (dále jen GIA) zanalyzovala na 15 000 přírodně zabarvených diamantů různých barev a váhy (spolu s dalšími spektroskopickými daty také 500 náhodně vybraných vzorků z předešlých studií), za účelem poskytnutí bližšího popisu těchto unikátních drahokamů.

Většina modrých/šedých/fialových diamantů vděčí své barvě díky čtyřem odlišným mechanismům. Tyto čtyři způsoby zabarvení vykazují typické gemologické a spektrální vlastnosti. Takové kameny bývají typu IIb[1] a obsahují stopy bóru.

Diamant je ve své podstatě jednoduchým studijním materiálem. Jedná se o dokonale sestavené uhlíkové krystaly bez barvy, strukturálních nečistot či defektů ve své atomové mřížce a bez inkluzí. Nicméně žádný diamant není dokonalý a jsou to právě strukturální nečistoty, které tvoří barvu kamene a poskytují důkazy o jejich výskytu. Za posledních deset let GIA testovala na 15 000 přírodně zabarvených modrých/šedých/fialových diamantů mezi nimiž bylo více jak 6 000 modrých. Většina z nich spadala do kategorie zabarvení díky stopám bóru doprovázené extrémně nízkou hladinou dusíku.

V porovnání s ostatními fancy color diamanty, je povědomí o modrých diamantech mnohem větší a to zejména z důvodu nejslavnějšího diamantu Hope. Roli hrají také aukce modrých diamantů, jejichž ceny ve výsledku dosahují vysokých částek v milionech amerických dolarů.

Způsoby zabarvení

V GIA modrá/šedá/fialová barva drahokamů podléhá široké škále definicí barevné terminologie. Tři mechanismy způsobující tyto barvy závisí na přítomnosti strukturálních defektů a jeden díky přítomnosti mikroinkluzí.

Diamanty s obsahem stop bóru bývají diamanty typu IIb. Takové kameny byly předmětem studií v 50. a 60. letech a původně byla modrá barva přisuzována hliníku. Nakonec byl jako činitel barevnosti jednoznačně identifikován bór. Obsah bóru však nevytváří modrou barvu, pokud jsou v diamatu přítomny konkurenční defekty. Je tedy nutná přítomnost bóru a nepřítomnost dusíku, což vytváří geologické podmínky, velmi vzácné, které produkují přírodní diamanty typu IIb. Teoreticky se dá říci, že čím vyšší je výskyt bóru, tím silnější je modrá barva kamene.

Pozorovaná barva u diamantů s defektem vodíku vyplývá z přispění dvou širokých absorpčních pásů, které vytvářejí přenosová okna v modré a červené oblasti absorpčního spektra. Mnoho takových diamantů je hodnoceno na škále šedá až modrá. Často se ale mohou zdát pod dalšími světelnými zdroji fialové.

Jak jsme uváděli již v předchozím odstavci, záření GR1 (general radiation 1) způsobuje zabarvení diamantu díky prázdné pozici v mřížce diamantové struktury. S takovým se setkáváme zejména u zelených diamantů. U diamantů zabarvených díky záření se obecně předpokládá, že získávají barvu z pozdější fáze interakce s radioaktivními minerály nebo tekutinami v zemské kůře po tisíců až miliónů let. Mechanismus záření způsobuje absorpci světla červené části viditelného spektra. Posledním mechanismem jsou mikroinkluze a „zamlžení“ (cloud-like), které způsobují šedou barvu. Nesmíme je však zaměňovat za inkluze u bílých diamantů.

Výskyt a proces vzniku

Mechanismus, jímž modré/šedé/fialové kameny vznikají, značně závisí na defektech zodpovědných za barvu. Kameny zabarvené mikroinkluzemi, vodíkovými defekty, bórovými či dusíkovými nečistotami, krystalizují hluboko v zemské kůře. Dlouhá doba výskytu při vysokých teplotách a tlacích přispívá k uspořádání strukturálních defektů v diamantu. Přesný mechanismus, který vede k tvorbě diamantů typu IIb (koncentrace bóru doprovázená extrémně nízkou hladinou dusíku), je stále předmětem dalších studií. Zatím je nejasné, co odlišuje důl Cullinan, jako spolehlivý zdroj diamantů typu IIb, od ostatních dolů. Diamanty zabarvené díky vodíkovým defektům jsou oproti Cullinanovi výlučně nacházeny v dole Argyle v Austrálii.

Zhodnocení modrých diamantů

V současné době trhají modré diamanty aukční rekordy, což pochopitelně vždy budí pozornost. Přestože jsou modré diamanty dost vzácné a velmi drahé, stále jsou schopné vytvářet a udržet trh. Navíc několik starších diamantů bylo znovu vybroušeno z původních kusů. Povědomí o modrých kamenech každým dnem stoupá. Zejména díky médiím, které uvádějí výsledky aukčních domů, kde se modré diamanty draží, ať už samostatně nebo ve špercích. Zároveň však společnost také považuje modré diamanty za něco, co si mohou dovolit pouze bohatí, což dává smysl. Graf jasně ukazuje, že prodejní ceny modrých diamantů od 40. let neustále stoupají. Za poslední desetiletí se modré diamanty dočkaly neuvěřitelného zhodnocení.

Za narůstajícím povědomím veřejnosti o barevných diamantech stojí také pozornost médií spojovaná s popularitou celebrit nosící šperky s fancy color diamanty. Přispěla také marketingová kampaň dolu Argyle, která propagovala diamanty barvy „champagne“ a „cognac“. V posledních letech se na trhu také objevují tzv. treated diamonds neboli upravované diamanty, které jsou cenově dostupnější, neboť se nejedná o přírodně zabarvené kameny. Ačkoli se o takových kamenech ví a jejich úprava musí být v certifikátech uvedena, mají i tyto kameny funkční potenciál na trhu s drahými kameny.

Zdroj: Gems & Gemology [online]. 2018, 2018(2)

[1] Diamanty s označením IIb tvoří kolem 0,1% přírodních diamantů. Jedná se o ty zcela nejvzácnější. Mají velmi nízkou úroveň dusíkových nečistot a vykazují se značným množstvím bóru.