František Josef I.

František Josef I. se narodil v srpnu roku 1830 v Schöbrunnu Žofii bavorské a arcivévodovi Františkovi Karlovi. Roku 1854 se oženil se svou sestřenicí Alžbětou Bavorskou a když se jeho otec zřekl trůnu, ujal se dne 2. prosince 1848 vlády a stal se tak nejdéle vládnoucím císařem rakouským.

František Josef I. však na trůn v porevolučním období nenastupoval za přílišné popularity. Roku 1853 dokonce došlo k pokusu o jeho zabití maďarským nacionalistou Jánosem Libényiim, který byl za svůj čin potrestán odsouzením k popravě. Vláda Františka Josefa I. byla považována za reakční, v Rakousku nazývanou Bachův neoabsolutismus, jehož hlavním cílem bylo posílení integrace Rakouska a jeho další centralizace ve vztahu k Uhrám. Tento směr byl poněkud nedemokratický a spojený s řadu reforem (zrušení cechů, modernizace habsburské monarchie,...).

Roku 1860 otevřel František Josef I. dveře k reformě Rakouska v konstituční monarchii. O sedm let později se nechal korunovat uherským králem, čímž přistoupil na vyrovnání s Uherskem po prohrané válce s Pruskem a ztrátě severoitalských držav Benátska a Lombardska. Stal se panovníkem "z Boží vůle" a měl tak celou řadu pravomocí v armádě i zahraniční politice. V tomto období nabírá František Josef na své oblíbenosti.

V prvních letech jeho vlády se stále razily mince s podobiznou jeho předchůdce Ferdinanda V.. První mince, kde byl vyobrazen F. J. I. byl konvenční dvacetník s letopočtem 1852, ražený ve Vídni a Praze. Později došlo k ražbám tolarů a zlatníků s letopočtem 1848 až 1851. Mince se razily v několika mincovnách, které však byly postupem času uzavírány (Nagybánya, Praha, Karlsbur). Zůstali jen dvě: Vídeň a Kremnica.