Kůň Převalského

Kertag neboli kůň Převalského (Equus przewalskii), nazván podle svého objevitele generála carské armády Nikolaje Michajloviče Przewalského, je jediným přežívajícím předkem našich domácích koní. Teritoriem tohoto divokého koně bývaly východoevropské a středoasijské stepi, v dnešní době je k vidění spíše jen v zoologických zahradách a chovných stanicích. Již na počátku 19. století se vědělo o volně pobíhajících stádech divokých koní, mnozí si však mysleli, že jde o tarpana. Tarpani byli evropští příbuzní kertagů, bohužel tento druh díky zásahům lidí nepřežil. Za objevitele kertaga je považován již výše zmíněný cestovatel Przewalskij, nebyl sice přírodovědcem ani zoologem, nýbrž vášnivým pozorovatelem. Při službě v ruské armádě několikrát procestoval neznámé oblasti na hranici Mongolska a Číny, tehdejší útočiště kertagů. Sám však nikdy žádného neulovil. Kertagové, ač v současnosti chováni v zajetí, jsou přeci jen koňmi divokými a není možné je plně domestikovat. Jsou více ostražití než domácí koně. V přírodě byli zvyklí se svým stádem ujít i daleké cesty, aby našli potravu, odolnost je pro ně tudíž charakteristická. Jelikož si uchovali instinkty divokých zvířat, není možné je používat k práci. Nejsou zvyklí nosit jezdce ani tahat vozy. Žijí volně ve stádech, dalo by se říci, že jediné jejich využití, ne však méně důležité, je v zoologických zahradách. Roku 1959 byla pražská zoologická zahrada pověřena vedením mezinárodní plemenné knihy koně Převalského, kterou po 2. světové válce založila dr. Erna Mohrová. Ta se stala vůbec nejobsáhlejší plemennou knihou na světě. Nalezneme v ní veškerá data o koních chovaných v zajetí od roku 1899. Nyní je v ní zapsáno přes 5900 jedinců. Jelikož jde o knihu mezinárodní, vše je psáno v češtině a angličtině. Existuje rovněž v internetové podobě, kde si lze vyhledat u každého jedince jeho rodokmen 3 generace zpátky.

Vykupujeme produkty, jejichž prodej zprostředkujeme. V případě mincí po individuální dohodě zajišťujeme jejich zpětný prodej.